Odborný slovník
Seznamte se se základními pojmy a názvoslovím Japonských mečů
B
ha - břit čepele
habaki - malá kovová objímka (často zdobená) přidržující tsubu a zajišťující čepel v pouzdře saya
hada - vzor oceli na těle meče
hamon - linie mezi zakalenou a nezakalenou částí čepele - linie kalení
hi - žlábky na čepeli
katana - zahnutý typ japonského meče, s čepelí delší než 60 cm, nošena zastrčena za páskem břitem nahoru.
ken - typ čepele japonského meče s oboustranným ostřím po celé délce
kissaki - špička meče od příčného žebra yokote po hrot
kogai -jehlice do vlasů, nošena v otvoru na boku pouzdra saya
kogatana jakýkoliv nůž, obvykle drobný všestranný nožík nošený na boku pouzdra saya.
kojiri - součástka na spodním konci saya - často zdobená
koshirae - kompletní montáž japonského meče
koto - staré japonské meče - viz "historie"
kozuka - rukojeť malého všestranného nožíku kogatana, nošeným na druhé straně jehlice kogai.
mei - podpis, obvykle vyrytý na řapu meče
mekugi - kolíček jistící řap meče v rukojeti (obvykle z bambusu či rohoviny)
menuki - párová dekorativní součastka rukojeti v prostoru dlaní či prstů
nakago - řap meče - neleštěná část čepele zasazená v rukojeti
nie - malé krystalické částice martenzitu, austenitu, či perlitu, které vypadají jako třpytivé či zářivé hvězdy
nioi - zhluk částic nie
sageo - šˇnůra přivazaná ke kurigata zajištůjící pochvu na páskem
saya - pochva meče
shaku - japonská měrná jednotka (1 shaku = 30.3 cm)
seppa - podložky na obou stranach záštity tsuba - mezi tsuba a habaki, a mezi tsuba a tsuka (rukojeť)
shinken - skutečný ostrý japonský meč
shinogi - podélné žebro na stranách čepele
shinogi-zukuri - typ japonského meče
shinshinto - označení období mečové historie a mečů v tomto období vyrobených - obečně datované od 1804 do 1876 kdy bylo nošení mečů zakázáno
shirasaya - tzv. odpočinková souprava (holá dřevěná pochva a rukojeť)
sori - zakřivení čepele
suguha - rovná kalící linie (hamon)
tachi - zahnutý meč s délkou obvykle přes 75cm, nošený na závěsu ostřím dolů, původně vyráběný v období Koto.
tamahagane - japonská ocel z železitých písků používaná na výrobu japonských mečů
tanto - dýka o délce do 30 cm, obvykle tvaru hira-zukuri
tsuba - záštita japonského meče tvořící ochranu šermířova zápěstí. Existuje mnoho různých typů a tvarů a v dnešním moderním světě má tsuba velký umělecký význam a hodnotu.
yari japonské kopí
yokote - příčné žebro, kolmé na podelné žebro shinogi, odlišující kissaki od zbytku čepele
yoroi doshi dagger - typ dýky tanto používaný k probodávání zbroje
bokken - cvičný dřevěný meč
chokuto- typ japonského meče - rovný meč vyráběný před rokem 800
daisho - pár japonských mečů, zpravidla o různých délkách, nošený společně (Daito a shoto)
gendaito - meče produkované po roce 1876
ha - břit čepele
habaki - malá kovová objímka (často zdobená) přidržující tsubu a zajišťující čepel v pouzdře saya
hada - vzor oceli na těle meče
hamon - linie mezi zakalenou a nezakalenou částí čepele - linie kalení
hi - žlábky na čepeli
hira-zukuri - typ čepele japonského meče, bez podélného žebra (shinogi) a příčného žebra (yokote)
katana - zahnutý typ japonského meče, s čepelí delší než 60 cm, nošena zastrčena za páskem břitem nahoru.
ken - typ čepele japonského meče s oboustranným ostřím po celé délce
kissaki - špička meče od příčného žebra yokote po hrot
kogai -jehlice do vlasů, nošena v otvoru na boku pouzdra saya
kogatana jakýkoliv nůž, obvykle drobný všestranný nožík nošený na boku pouzdra saya.
kojiri - součástka na spodním konci saya - často zdobená
koshirae - kompletní montáž japonského meče
koto - staré japonské meče - viz "historie"
kozuka - rukojeť malého všestranného nožíku kogatana, nošeným na druhé straně jehlice kogai.
kurigata - malé očko na vnější straně pochby pro provlečení jistící šňůrky - sageo
mei - podpis, obvykle vyrytý na řapu meče
mekugi - kolíček jistící řap meče v rukojeti (obvykle z bambusu či rohoviny)
menuki - párová dekorativní součastka rukojeti v prostoru dlaní či prstů
mune - hřbet čepele
nakago - řap meče - neleštěná část čepele zasazená v rukojeti
nie - malé krystalické částice martenzitu, austenitu, či perlitu, které vypadají jako třpytivé či zářivé hvězdy
nioi - zhluk částic nie
nodachi - velmi velký a těžký meč dosahujcící délky i 120–150 cm, používaný obvykle na přesekávání nohou koní na bojišti
odachi - nodachi
sageo - šˇnůra přivazaná ke kurigata zajištůjící pochvu na páskem
saya - pochva meče
shaku - japonská měrná jednotka (1 shaku = 30.3 cm)
seppa - podložky na obou stranach záštity tsuba - mezi tsuba a habaki, a mezi tsuba a tsuka (rukojeť)
shinken - skutečný ostrý japonský meč
shinogi - podélné žebro na stranách čepele
shinogi-zukuri - typ japonského meče
shinshinto - označení období mečové historie a mečů v tomto období vyrobených - obečně datované od 1804 do 1876 kdy bylo nošení mečů zakázáno
shirasaya - tzv. odpočinková souprava (holá dřevěná pochva a rukojeť)
sori - zakřivení čepele
suguha - rovná kalící linie (hamon)
sun - japonská měrná jednotka (1 sun = 3.03 cm, 10 sun = 1 shaku)
tachi - zahnutý meč s délkou obvykle přes 75cm, nošený na závěsu ostřím dolů, původně vyráběný v období Koto.
tamahagane - japonská ocel z železitých písků používaná na výrobu japonských mečů
tanto - dýka o délce do 30 cm, obvykle tvaru hira-zukuri
tsuba - záštita japonského meče tvořící ochranu šermířova zápěstí. Existuje mnoho různých typů a tvarů a v dnešním moderním světě má tsuba velký umělecký význam a hodnotu.
tsuka - rukojeť japonského meče.
wakizashi - čepele o délce mezi 30 a 60 cm, obykle kratší z páru mečů nošených samurajskou třídou v období Edo
yari japonské kopí
yokote - příčné žebro, kolmé na podelné žebro shinogi, odlišující kissaki od zbytku čepele
yoroi doshi dagger - typ dýky tanto používaný k probodávání zbroje